uživatelů online0
Nejčtenější články
Inzerce
Satelitní komplety
Satelitní komplety za nejvýhodnější ceny na trhu! Koaxiální kabel odpovídající délky jako bonus!

Full HD televizory se teprve nesměle zabydlují v našich domácnostech a už se přitom několik let hovoří o nové technologii Ultra HDTV, která nabízí 16× vyšší rozlišení obrazu…

Ještě zřejmě hezkých pár let potrvá, než se z UHDTV stane sériové vyráběná záležitost. Uvažuje se o tom, že by se tak mohlo stát mezi lety 2016-2020. Do té doby se zřejmě budeme setkávat se standardy, které se nacházejí někde na půli cesty mezi HDTV a Ultra HDTV. Možná jste již slyšeli o standardech 2k (2048 × 1152) či 4k (4096 × 2304). Největší potenciál však má v současnosti zřejmě standard QFHD (Quad Full High Definition) s rozlišením 3840 × 2160 (tedy čtyřnásobně větší ve srovnání s HDTV). Firmy jako Samsung, Toshiba, Sony či LG již představily prototypy televizorů s tímto rozlišením a v blízké budoucnosti by se mohly začít vyrábět sériově.
Pojďme si nyní technologii Ultra High Definition Television blíže představit. Setkáme se s ní pod zkratkou UHDTV. Velmi často je však používáno také označení 8k (obraz se ve skutečnosti skládá ze 7 680 sloupců), případně 4320p (číslo udává počet řádků a „p“ naznačuje, že se jedná o progresivní video). Někdy je používáno také alternativní označení „Super Hi-Vision“ (SHV). Vedle japonské NHK se na jejím vývoji v současnosti podílejí také britská veřejnoprávní televize BBC a italská RAI.

Ultra HDTV nabízí pro naše představy až závratné rozlišení 7 680 × 4320 obrazových bodů. Pro srovnání můžeme uvést, že standardní HDTV má rozlišení 1920 × 1080 bodů. Jedná se tedy o čtyřnásobný počet řádků i sloupců. Když mezi sebou řádky a sloupce vynásobíme, zjistíme, že Ultra HDTV má oproti standardní HDTV šestnáctinásobné rozlišení. Naše lidské oko samozřejmě není schopné při tomto rozlišení zaregistrovat na televizích s malými úhlopříčkami rozdíl oproti běžné HDTV. Ultra HDTV tedy zřejmě v budoucnosti najde uplatnění především na televizorech s vyššími úhlopříčkami.
Další změnu představuje vyšší snímková frekvence, tedy počet snímků, které jsou na obrazovce promítnuty během 1 sekundy. Zatímco u běžné HDTV se nejčastěji setkáme s 24 snímky za sekundu, Ultra HDTV bude standardně využívat 60 snímků za sekundu. Tyto snímky by se měly zobrazovat výhradně progresivně. Již bychom se tedy neměli setkat s prokládaným zobrazováním snímků (interlaced), které je v současnosti stále hojně rozšířené. Znamená to, že již nebudou vykreslovány střídavě pouze sudé a liché řádky obrazovky, ale vždy se naráz zobrazí kompletní snímky. U tohoto progresivního způsobu vykreslení snímků tedy odpadá trochu nepříjemné „mihotání“ obrazu.

Co naopak zůstává nezměněno, je poměr stran 16:9, který je využíván prakticky u všech současných televizorů. Díky tomu bude možné sledovat na televizích s Ultra HDTV standardem také běžné televizní vysílání, aniž by docházelo ke zploštění nebo roztáhnutí obrazu, se kterým se setkáváme v současnosti při přechodu z poměru 4:3 na 16:9. Tvůrcové tohoto standardu se tedy rozhodli jít jinou cestou než např. společnost IMAX Corporations, která pro svůj kinematografický systém zvolila netypický poměr stran 1,43:1 (tedy někde uprostřed mezi oběma výše zmiňovanými poměry stran).
Ultra HDTV by měla divákům nabídnout také širší úhlové rozpětí, ze kterého bude možné televizor sledovat – mělo by se pohybovat někde mezi 80 a 100 stupni. Vzhledem k tomu, že osoby, které se budou na obrazovce objevovat, budou mít v zásadě reálnou velikost, bude poměrně snadné získat dojem, že jsme vlastně součástí probíhajícího děje. To však s sebou samozřejmě může nést také některé nevýhody.

Podobně jako v případě 3D televize se provádějí testování, která mají zjistit možné negativní vlivy této nové televizní technologie na lidské zdraví. Zjišťuje se, jakým způsobem bude reagovat mozek a zrakové orgány, pokud budou s velkoplošnou Ultra HDTV v kontaktu několik hodin denně. Negativní roli zde může sehrát skutečnost, že je zobrazováno 60 snímků za sekundu (tedy více než dvojnásobek oproti dnešku), což může představovat větší zátěž pro nervový systém. U některých lidí se proto mohou objevovat závratě nebo žaludeční nevolnosti.
Poslední velká změna, kterou bychom neměli opomenout, se týká zvukového systému. Zatímco standardní HDTV nabízí prostorový zvuk 5.1, s Ultra HDTV se dostáváme na zcela jinou úroveň. Vývojáři z NHK pracují na zvukovém systému 22.2 – měly by tedy být podporovány 2 subwoofery a 22 satelitních reproduktorů. Ty by měly být v místnosti rozprostřeny ve třech vrstvách: 9 reproduktorů u stropu místnosti, 10 v její střední části a 3 v dolní části.
Čtěte také:
Ultra HDTV: Budoucí standard vysokého rozlišení (1/2)
HD obraz – formáty, rozlišení, normy (1/2)