uživatelů online1
Nejčtenější články
Inzerce
Satelitní komplety
Satelitní komplety za nejvýhodnější ceny na trhu! Koaxiální kabel odpovídající délky jako bonus!

Dle známé encyklopedie Wikipedia je umělá družice (umělý satelit) definována jako "umělé kosmické těleso, které se pohybuje v prvním přiblížení po uzavřené křivce (oběžné dráze, přibližně po elipse) kolem přirozeného kosmického tělesa, např. planety nebo jejího měsíce..."
Mezi ta jednoznačně největší umělá tělesa patří kupříkladu ISS - Mezinárodní vesmírná stanice, dále Envisat 1 - evropská družice využívaná pro sledování životního prostředí či nejtěžší (6485 kg) telekomunikační družice iPStar-1.
Za největší umělý objekt bychom mohli v současné době považovat Mezinárodní kosmickou stanici, na jejímž vytvoření se dohodl americký vicepremiér s ruským prezidentem v roce 1994. ISS je dnes také jedinou trvale obydlenou vesmírnou stanicí, dvoučlenná posádka, která na ní pobývá, se střídá každý půlrok. Nachází se na oběžné dráze jen asi 350 km nad zemským povrchem a obíhá Zemi rychlostí přibližně 7700 m/s. Její sklon vzhledem k rovníku činí cca 51, 6°, aby se z ní dala sledovat většina obydlených míst na zemi.
ISS částečně vznikla spojením dvou původních stanic, americké Freedom a ruské stanice Mir 2. Její první část byla vynesena na oběžnou dráhu roku 1998. Podle původního plánu měla být dokončena už roku 2003, ale vzhledem k tomu, že v minulém roce byla tato kosmická stanice funkční pouze z 81 %, úplně kompletní by mohla být v průběhu roku 2011.

První začali stavbu ISS plánovat Američané, postupně se k ale nim přidaly další státy, nejprve kanadská a japonská kosmická agentura a později i z dalších velkých zemí např. z Ruska nebo evropská ESA, do které patří hlavně země západní Evropy. ISS se tedy díky tomu stala významným mezinárodním projektem s velkou budoucností.
V začátcích výstavby měla Mezinárodní kosmická stanice menší problémy s financováním apod., ale zapojením dalších zemí do projektu se naštěstí všechno vyřešilo a roku 1998, tzn. 14 let od původního rozhodnutí prezidenta Reagana, se konečně mohlo začít se stavbou stanice. Pomocí rakety Proton Američané navzdory finančním problémům dopravili na oběžnou dráhu servisní modul zvaný Zarja - ten se používá hlavně jako obytný a zásobní prostor, ale také jako telekomunikační zařízení. Následně byl k němu přidán ještě druhý modul Unity, který je také velmi důležitý, protože k němu může být připojeno ještě dalších šest modulů. Každý z nich má svoji jasně danou funkci, většina váží kolem 15- 20 tisíc kg a jejich průměr se pohybuje od cca 4 do necelých 11 metrů.

Z dalších modulů stojí za zmínku Destiny, používaný pro různé experimenty či mechanický manipulátor Canadarm 2. Díky tomuto i ostatním zařízením, které jsou momentálně součástí stanice, je možné provádět různá pozorování, řídit lety raketoplánů apod. Jiné části stanice slouží k různým výzkumům a pochopitelně astronomickým pozorováním.
Pro dopravu se používají hlavně americké raketoplány a ruské kosmické lodě Sojuz. Jakmile bude ISS kompletně dokončena, její posádka by se měla rozrůst na celých 6 členů.
Další velká a zajímavá družice se nazývá Envisat 1 (Environmental Satellite). Vyslala ho do kosmu Evropská kosmická agentura a na oběžnou dráhu byl 1. března 2002 dopraven nosnou raketou Ariane- 5G. Jde o pokračovatele modelů ERS-1 a 2, vypuštěných v 90. letech. Úkolem této družice je zejména sledovat globální oteplování, zvětšování ozónové díry a jiné problémy související s problematikou ochrany životního prostředí.
Družice Envisat 1 má hmotnost cca 8100 kg a na délku měří asi 10 metrů. Svého času se spekulovalo o tom, že optická čidla družice mohou být částečně nepřesná, a že tedy dost možná nesplní veškerá očekávání do ní vložená. Mnozí vědci jí totiž už počátku přikládali obrovskou důležitost a pokládali jí za jednu z nejdůležitějších částí celého evropského kosmického programu.

Používá se zejména pro mapování oceánů a pevnin - zjišťuje jejich povrchovou teplotu, sleduje podíly vodních par v atmosféře, zabarvení mořské hladiny, výšku vln a další parametry. Díky těmto pozorováním dokážeme např. lépe určit i produktivitu oceánů a tak zabránit zbytečně velkému výlovu v konkrétních lokalitách. Pomáhá nám tak s ochranou cenných přírodních ekosystémů.
Díky skenovacímu a absorpčnímu spektrometru SCIAMACHY dokáže přesně určit zastoupení jednotlivých plynů v atmosféře. Primárně měří obsah skleníkových plynů a znečištění troposféry, tedy nejnižší atmosférické vrstvy. Sleduje ale i ovlivňování jednotlivých sfér, např. souvislosti mezi exhalacemi plynů z průmyslových závodů, sopečnými výbuchy, prachovými bouřemi a dalšími podobnými jevy.
Pokud jde o měření množství skleníkových plynů, pak družice Envisat přináší poměrně podrobné výsledky a informace, které nám (po porovnání s údaji zjištěnými pozemními měřícími stanicemi) zajišťují ucelený přehled o koncentracích oxidu uhličitého i ostatních škodlivých plynů. Do budoucna se ovšem v této oblasti plánují satelity, které budou výrazně menší a specializované jen na určité problémy.
Závěrem ještě zmíníme jednu z největších telekomunikačních družic, nazvanou iPStar-1. Tento technologicky velmi pokročilý satelit se dostal na oběžnou dráhu také pomocí již zmiňované rakety Ariane 5, která byla do vesmíru vyslána 11. srpna 2005 z kosmodromu v Kourou. Hmotnost kolem 6500 kg napovídá, že se jedná prozatím o nejtěžší komerční družicí určenou pro přenos dat a TV signálu. Vlastníkem iPStar- 1 je thajský satelitní operátor Shin Satellite Public Company, který s její pomocí poskytuje datové služby v Jižní a Jihovýchodní Asii a také v Austrálii.

Samozřejmě existuje mnoho dalších komerčních i nekomerčních družic o kterých se v případě zájmu můžete dozvědět více - podívejte se například na náš podrobný přehled.
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek. Staňte se první, kdo vloží svůj komentář! Přidat příspěvek