uživatelů online0
Nejčtenější články
Inzerce
Satelitní komplety
Satelitní komplety za nejvýhodnější ceny na trhu! Koaxiální kabel odpovídající délky jako bonus!

Jste-li přesvědčeni o tom, že nová televize, přehrávač nebo domácí kino s nálepkou „HD“ je pro vás vstupenkou do světa křišťálového obrazu jako v multikině, možná budete zaskočeni zjištěním, že není HD jako HD. Pojďme se proto podívat na to, jaké technologie a specifikace se vlastně pod touto magickou zkratkou ukrývají.
Rozlišení signálu je větší než fyzické rozlišení zobrazovače - downscaling
Tato situace je nejčastěji průvodním jevem vysílání v rozlišení 1080i, jež bylo spuštěno nedávno, a dá se říci, že se týká jen jediného druhu zařízení. Tímto problematickým kouskem jsou televizory s označením HD Ready.
Již víme, že právě HD Ready televize jsou nečastěji vybaveny panely o rozlišení 1366×768 px, ale také, že musí být schopny zpracovat i signál v rozlišení 1080i, tedy 1920×1080 pixelů. Rozlišení vstupního signálu je tak 1,4× větší (pixel mapping 1,4:1). To znamená, že se každý pixel na HD Ready obrazovce skládá z informace, získané z 1,4 pixelu vstupního signálu.

Proces, který vede k tomuto obrazu, nazýváme downscaling (česky „přepočítávání“) a funguje na přesně opačném principu, jako již zmiňovaný upscaling. Díky tomu, že televizor de facto dostane více obrazové informace než potřebuje, může být při použití dobré technologie výsledný obraz v rozlišení 1366×768 px kvalitnější, ostřejší a čistější než obraz 720p při zobrazení 1:1. Při použití nedokonalého algoritmu však naopak může být kvalita degradována.
Ještě dodám, že zařízením u kterého se s downscalingem zaručeně nesetkáte, je televizor s označením Full HD, neboli HD Ready 1080p. Právě získání loga Full HD (HD Ready 1080p) je totiž podmíněno schopností zobrazit signál v rozlišení 1920×1080p, a to s pixel mappingem 1:1, tedy bez do/přepočítávání (scalingu).
Rozlišení signálu a fyzické rozlišení zobrazovače jsou shodné – pixel mapping 1:1
Tento případ je zcela ideální a právě zde se nekompromisně odděluje Full HD (HD Ready 1080p) od HD Ready TV. Pokud TV s jedním ze dvou prvně jmenovaných log dodáte progresivní signál o rozlišení 1920×1080 px, musí ho být schopna zobrazit takzvaně „bod na bod“, neboli při poměru pixel mapping 1:1.

Jedině tak lze totiž zaručit nejčistší a dokonale ostrý obraz, který se v ničem neliší od signálu, jež je vypouštěn z TV studia nebo lisován na Blu-ray médium, protože zkrátka každý zaznamenaný pixel má svůj klon v reprodukovaném obrazu.
Je však třeba říci, že Full HD TV není jediným zařízením, které nabídne pixel mapping 1:1. Toto zvládne i HD Ready televizor, ovšem s netypickým rozlišení 1280×720 px, tedy přesně 720p. Tyto přístroje se začínají objevovat po boku klasických HD Ready s rozlišením 1366×768 px a rozdíl v ostrosti a prokreslení je v některých případech dost velký.
Ačkoliv je Full HD standard relativně nový a plně dostačující, není zdaleka posledním vývojovým stupněm v oblasti obrazu s vysokým rozlišením.

Na žádný přístroj s následujícím rozlišením sice určitě ještě nějakou dobu v letáku nenarazíme, není však od věci podívat se, jakým směrem bude vývoj obrazu pokračovat.
2160p – QFHD (8,3 Mpx)
Aktuálně je ve vývoji sice mnoho nových standardů s mnohonásobně vyšším rozlišením, avšak QFHD (z anglického Quad Full High Definiton – čtyřnásobné plné HD rozlišení) se nejvíce blíží sériové výrobě. Už v roce 2008 byly představeny prototypy obrazovek s tímto rozlišením.

Jednalo se o televizory s úhlopříčkou od 56“ přes 82“ až k 84“ a svoje prototypy představili Samsung, Sony, LG a Toshiba. Všechny tyto TV si zachovávají vlastnosti běžné Full HD televize (například poměr stran 16:9), ovšem zobrazují v nativním rozlišení úžasných 3840×2160p, což je přesně 4× větší rozlišení, než má Full HD televize.
Čtěte také: